REDAKCE

Zde je archív internetového věstníku SŮL ZEMĚ, který vycházel od února 2014 do února 2015 s požehnáním pana arcibiskupa Simeona. Obsah serveru zde zůstává jako materiál pro budoucnost, který by neměl upadnout v zapomnění. Vydané články je možné vytisknout na papír a také ve smyslu rozsudku C466/12 Soudního dvora EU volně šířit ve formě internetového odkazu.

Písnička pro Hrubou Vrbku

Včera uplynulo 72 let od mučednické smrti našeho biskupa Gorazda. O kraji Horňácku a o Hrubé Vrbce, Gorazdově rodišti, jsem věděl už dříve z horňáckých písní a typického folklóru toho kraje, písní skládaných a zpívaných místními slavnými písničkáři Dušanem Holým a jeho bratrem.

Hrubou Vrbku jsem navštívil teprve po Gorazdově svatořečení, když už tam byl založen monastýr k jeho jménu a vybudovány monastýrská kaple s jeho muzeem. Potěšil jsem se z vystoupení místní kapely, ale i ze svaté liturgie sloužené a zpívané podle Gorazdova Sborníku modliteb a zpěvů. Uvědomil jsem si zdroje Gorazdovy muzikálnosti a jeho sepětí s krajem, kde se narodil a vyrostl. Velmi jsem si přál, aby hrubovrbecký monastýr byl stálou spojnicí mezi kulturním dědictvím místa a osobností a dílem pastýře a světce Gorazda, který zde počal nasávat svou velikost. Vždyť jeho zbožnost, jeho lidskost i hudebnost jeho duše se zrodily zde a odtud vyšly bojovat za tento odkaz.

Bylo to před pěti lety, když jsme slavili 130. výročí Gorazdova narození. Hovořil jsem o Gorazdově vztahu k jeho rodišti s jeho praneteří Růženkou Gorazdou Prachařovou. Gorazd, křestním jménem Matěj, byl prostřední ze tří bratrů. Nejstarší zdědil rodinný statek, ale i rodinnou kroniku, kterou pečlivě vedl až do své smrti. Matěj k němu jezdil každý rok dva týdny na dovolenou. Spával v místnosti, kde se narodil a tam se také denně modlil svatou liturgii za přítomnosti příbuzných a řady sousedů. Po bohoslužbě spolu poseděli a pohovořili nejen o věcech náboženských, ale i hospodářských a rodinných. Sousedé si vážili Matěje Pavlíka pro jeho charakter, vzdělání a rozhled, radili se s ním o všem, co jim působilo starosti, a na jeho příjezd se těšili. Padla prý také otázka, zda by neměli přestoupil m pravoslaví. Vladyka jim poradil, aby zůstali ve své současné víře, navštěvovali pečlivě svůj dosavadní chrám, ale svědomitě plnili Boží přikázání. Že by pro ně bylo těžké jezdit pravidelně do nejbližšího pravoslavného chrámu do Brna, že by se tam dostali v nejlepším případě jednou za měsíc a jejich duše by nedostala to, co potřebuje.

Zatoužil jsem tehdy velmi, aby se tu zpívala písnička o tomto krásném kraji a současně o hrdinovi, kterého tento kraj zplodil. Nejsem básník, ani muzikant, ale proč se nepokusit o pár veršů, než se najde někdo, kdo to učiní lépe a ještě připojí i vhodnou melodii. Já jsem zůstal u veršů a melodii jsem si vypůjčil ze známé srbské písně "Onam onamo, za brda ona", kterou si pamatuji z dětství. Zpíval ji, někdy se slzami, můj otec. Rozmnožil jsem ji a rozdal, ale zda se někdy zpívala, nevím. Snad je to tak v pořádku a snad se brzy objeví písnička o těch dvou z povolanější dílny, která chytne. Rád bych si ji také zazpíval.

arcibiskup Simeon
Olomouc 5.9.2014

 

Zde si můžete poslechnout melodii této písně: