REDAKCE

Zde je archív internetového věstníku SŮL ZEMĚ, který vycházel od února 2014 do února 2015 s požehnáním pana arcibiskupa Simeona. Obsah serveru zde zůstává jako materiál pro budoucnost, který by neměl upadnout v zapomnění. Vydané články je možné vytisknout na papír a také ve smyslu rozsudku C466/12 Soudního dvora EU volně šířit ve formě internetového odkazu.

Zpráva z protestu proti nekanonickému biskupovi Jáchymovi ve Vilémově

Dnes v pátek 15. 8. 2014 sloužil neuznaný "rádoby arcibiskup pražský" Jáchym liturgii se svými přáteli v monastýru ve Vilémově. Byla oznámena veřejně, každý měl možnost přijít. Jáchymovi přátelé se sešli již večer.

Když dorazila skupina věřících ze Šumperka a také z Čech a z Čelechovic, včetně 90-leté sestry Drahomíry, jejíž rodina vlastníma rukama stavěla chrám v Čelechovicích na Hané, našli bránu monastýru zavřenou. Ihned se objevila jedna z místních monašek a začala příchozí kádrovat, přikazovat, kam smějí, kam nesmějí. Pak se objevily další monašky, slétaly se jako harpyje. Přesto, že jsme jenom chtěli položit pár napsaných otázek Jáchymovi, odmítaly nás pustit dovnitř a světe div se, vyhrožovaly nám policií. Opravdu křesťanské přivítání věřících před křesťanským chrámem.

Jáchym přijel sám, před bránou nevystoupil z auta, tak jsme se dostali alespoň na nádvoří monastýru. A hned se zase na nás vrhaly místní monašky, i když jsme se s nimi nechtěli nijak bavit ani střetávat. Dorážely na nás a snažily se nás fyzicky vystrčit ven. Jáchym se s námi bavit odmítal, prý až po liturgii. Nakonec jsme se do chrámu dostali a trpělivě čekali na konec liturgie. Chrám naplnily hlavně rodiny sloužících duchovních – Jáchymových přátel. Jáchym kuriózně občas zapomněl, jak se mluví česky, takže jsme nevěděli, jak při liturgii odpovídat. Arcibiskup olomoucko-brněnský vladyka Simon uznávaný Ekumenickým patriarchátem nebyl Jáchymem vzpomenut. A když jsme chtěli česky zazpívat jeho dlouholetí, agresivně se na nás vrhla jedna z místních monašek. My jsme se s ní v chrámu prát nechtěli, takže přání dlouholetí našemu eparchiálnímu arcibiskupovi Simeonovi jsme dozpívali tichounce jen pro sebe.

Ale po liturgii se Jáchym před námi v chrámu zavřel a monašky spolu s tlupou svých známých nebo příbuzných se na nás začaly vrhat. Jedna z monašek cloumala panem Kosinou a vyškubávala mu rukou napsané dotazy. Jedna mladší monaška na nás řvala, že co se ta stará (myslela devadesátiletou stavitelku chrámu) tady do toho plete. Nějaký pan Georgiu vykřikoval, že tam nemáme co dělat a celá skupina monašek na nás ječela, že monastýr je jen jejich, rumunský, a že už nás zde nikdy nechtějí vidět. Pár rozumnějších lidí konstatovalo, že vlastně nevědí, co se to děje. Někteří si původně mysleli, že my jsme nějací "proticizinečtí". Vysvětlili jsme jim, že to tak není, že se mimo jiné snažíme podpořit Řeky v Ostravě. Potom se ještě ukázalo, že mnozí z těch, které si Jáchym objednal na svoji podporu, o nějakých kánonech a způsobu ustavení církevních hierarchů nemají ani potuchy. Místní starší občané, kteří nevládnou internetem a nevědí, co se v církvi děje od loňského jara, se nestačilo divit, když nakonec zjistili, o co jde. Oni totiž základní kanonická pravidla alespoň v tom nejdůležitějším znali, jenže mnoho z nich vůbec nevědělo, že se Jáchymova smečka odvázala tak, že takzvaně "odvolali" vladyku Simona z funkce Arcibiskupa olomoucko-brněnského. Také se velmi  divili, proč v monastýru nazývali igumenou jakousi Kateřinu, když tam v koutě tiše a skromně seděla všem dobře známá kanonická igumena Alexie.

Nakonec jsme se Jáchyma nedočkali. Nedodržel slib, že se s námi po liturgii setká a raději se schoval za sukně svých oblíbených monašek, které mu utvořily ochranku. Od nich jsme se najednou dověděli, že se k Jáchymovi musíme předem ohlašovat do jeho kanceláře, jinak že s ním mluvit nemůžeme. Vybavili jsme si, jak v chrámu Jáchym řečnil o tom, že Kristus chodil za lidmi a s láskou k nim přistupoval včetně těch, kteří s ním nesouhlasili. Kristus nic nevzkazoval přes svoje učedníky, nikdo se nemusel do žádné kanceláře chodit předem ohlašovat.

Proto ani my nebudeme chodit prosit do nějaké kanceláře o možnost mluvit s Jáchymem, který nejenže není uznán Ekumenickým patriarchátem v Konstantinopoli, ale není dokonce ani zapsán Ministerstvem kultury ČR.

Nebudeme nikam chodit prosit o možnost mluvit s člověkem, který svévolně odešel z postu igumena monastýru v Hrubé Vrbce bez souhlasu a požehnání svého eparchiálního arcibiskupa.

Nebudeme nikam chodit prosit o možnost mluvit s člověkem, který není ani ochoten ani schopen se setkat tváří v tvář a mluvit s českými pravoslavnými věřícími.

 Nebudeme nikam chodit prosit o možnost mluvit s člověkem, který se schovává za agresivní monašky a nechává je fyzicky napadat tradiční české pravoslavné rodiny.

Jak dlouho to musíme ještě trpět?

Jak dlouho budou tyto zlé ženy, víc než křesťankám podobné elitní ženské gardě šíleného plukovníka Muammara Kaddáfího, urážet naše české pravoslavné rodiny a odhánět je od jejich vlastního díla, které ve jménu naší cyrilo-metodějské tradice vybudovaly?

V České republice nemá nikdo právo terorizovat a kádrovat věřící české občany za to, že nepodporují jakousi podivnou ze zahraničí řízenou strukturu schovávající se za místní církevní organizaci.

Je třeba se obrátit na Ministerstvo kultury ČR, na Ekumenický patriarchát a také na Policii ČR všude tam, kde má řádění Jáchyma a jeho tlupy charakter této trestné činnosti.

 

článek napsala sestra Helena

 


 

Naše redakce také zveřejnila zprávu o přípravě tohoto protestu.